Letos tomu bude 7 let, co jsem se svými třemi malými dětmi doma „na mateřské“. Bude tomu 13 let, co se aktivně věnuju výuce jazyka a psaní jazykových učebnic. Ty roky nějak nesedí, že? Cizí jazyky na mateřské? Ve Zlíně? A proč by ne?

Kam po škole?

Vystudovala jsem anglickou a německou filologii na Filozofické fakultě v Olomouci a oficiálně vyučovat jsem začala hned po promoci v zimě 2006/2007. Ještě jsem si dodělávala poslední semestr na Pedagogické fakultě, abych získala tzv. „učitelskou způsobilost“. Další 3 roky jsem jako doktorandka na Filozofické fakultě UP v Olomouci vedle některých volitelných předmětů vedla i povinná praktická cvičení z němčiny pro studenty prvního ročníku germanistiky.

Lektorka angličtiny a němčiny

Současně jsem 4 roky působila jako lektorka na volné noze – učila jsem individuální, skupinové i firemní kurzy v několika olomouckých jazykových školách, učila jsem soukromě u sebe doma. V té době jsem také napsala první tři učebnice: Němčina: maturitní témata, Angličtina: přehled gramatiky, Angličtina: cvičebnice gramatiky. Koncepce všech tří knížek vycházela z požadavků MŠMT k nové podobě maturitní zkoušky, což bylo ve školství v roce 2007, kdy knihy vyšly, velké téma.

Středoškolská učitelka

Po odstěhování z Olomouce následovalo mé dvouleté působení na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, kde jsem vyučovala angličtinu i němčinu. Byl to můj první zaměstnanecký poměr a také to bylo poprvé, co jsem působila ve školství. Během těch dvou let jsem získala řadu cenných zkušeností a dovedností, byla jsem odeslána na řadu školení souvisejících s novou podobou maturitních zkoušek a získala osvědčení o jejich úspěšném absolvování. V pátek a o víkendu jsem jezdila do Přerova vyučovat odbornou angličtinu na Vysoké škole logistiky. Opět to pro mě byla zkušenost k nezaplacení.

Vzdělávání dospělých

Poté, co jsem se v roce 2012 vdala a odešla na mateřskou, jsem ještě příležitostně jezdila do Kroměříže učit externí kurzy angličtiny a němčiny podle výukových materiálů, které jsem vytvořila spolu se svými kolegyněmi a kolegy na Arcibiskupském gymnáziu, a které byly určeny dospělým. Projekt se jmenoval „Tradice a prosperita ve vzdělávání dospělých“ a byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Našimi klienty byli lékaři a sestry z Nemocnice Milosrdných sester sv. Vincence de Paul v Kroměříži. S manželem jsme to pojímali jako výlety, kterých jsme se účastnili celá rodina, takže zatímco já jsem učila několik hodin angličtiny a němčiny, můj manžel vozil našeho syna v kočárku v Podzámecké zahradě.

Angličtina pro maminky

Projekt „Tradice“ doběhl a já si lámala hlavu nad tím, jak se dostat k nějaké zajímavé práci ve svém oboru, která by nebyla vázána na pravidelnou pracovní dobu. Když byly mému synovy 2 roky, nabídla jsem Centru pro rodinu ve Zlíně výuku angličtiny či němčiny pro rodiče na rodičovské dovolené. Centrum pro rodinu zajistilo paní na hlídání dětí (včetně mého dítka) a obsadilo kurz maminkami se zájmem o angličtinu. Díky tomu jsem se opět mohla věnovat své vášni – výuce jazyků. Během tohoto kurzu, který probíhal ve druhém pololetí školního roku, jsem podruhé otěhotněla. Bylo jasné, že v září se na Arcibiskupské gymnázium nevrátím, a tak jsem přemýšlela, co dál.

Autorka učebnic

Když kurz skončil, napadlo mě, že bych mohla napsat nějakou další učebnici. Psaní knížek je práce, kterou si člověk může rozvrhnout zcela dle svých možností a svého uvážení. Sestavila jsem si koncept, vypracovala ukázku a oslovila několik nakladatelství. Nakonec jsem uzavřela smlouvu s olomouckým nakladatelstvím Rubico a pustila se do práce. Moje první knížka v Rubico byla dvojdílná Cvičebnice anglické slovní zásoby. Vzpomínám, jak jsem poslední kapitoly dopisovala v porodnici na oddělení šestinedělí tužkou do trhacího bločku a po návratu z porodnice pak své nápady přepisovala do počítače. Od té doby mi v Rubico vyšly celkem 4 jazykové knihy, další 3 jsou připraveny k vydání a na několika dalších pracuju.

Milovaná francouzština

Sama se průběžně věnuju i svému třetímu oblíbenému jazyku, kterým je francouzština a lidé se mě často ptají, kde na to beru se třemi malými dětmi čas. Víte, ono studium jazyků není jen chození do kurzů nebo biflování slovíček a gramatiky z nudných učebnic. Člověku to nemusí zabrat ani půl hodiny denně, aby se v jazyce neustále zdokonaloval. Já to třeba dělám tak, že si večer mezi vyřizováním mailů a chatováním s přáteli pustím i nějaké francouzské video na YouTube. Když mě zaujme nějaké nové slovíčko nebo fráze, hned si je zapíšu do deníku a podívám se do slovníku na další možnosti použití. Ráda si prohlížím francouzské příspěvky na Pinterestu. Občas si přečtu nějakou báseň v originále a pak hledám její český překlad. Někdy pozdravím své přátele a známé z Francie nebo se podívám, co je nového na jejich Facebooku. Těch způsobů je mnoho. Vůbec se neučím tak, že bych se snažila přizpůsobit svůj život nějakému kurzu. Kdepak. Dělám to přesně obráceně: do svých každodenních návyků, běžných činností, kontaktů s přáteli, přibírám francouzštinu. Někdy tak, jindy jinak. Podle momentální nálady. Udržuju si ji. Nechci v tom všem shonu o francouzštinu přijít, protože je krásná a mám ji ráda.